Edinburh/Dijon/Paris Vélet

Vrátila jsem se a fučel severák, jak jinak, kočička Mimi vyrostla, v jediném pidi Tescu jsou pořád nesnesitelný fronty....vše při starém.

Člověk by neřekl kolik supr zážitků se dá za 12 dní stihnout:

Edinburgh je jak z pohádky, hlavně při západu slunce. Všem rozhodně doporučuji Pivo Caffé (http://worldsbestbars.com/city/edinburgh/pivo-caffe-edinburgh.htm): točený Staropramen nebo lahvovýho černýho Kozla. Cenu radši ale vědět nechtějte...vše to ale vyváží humorné popisky v krásném českém jazyce jako například Umyjte si ruce před vchodem na pány a dámy. K tomu profesionální masáž od Anny, skotsky likér Drambuie v jednom z nejstarších pubů: The end of twe world, už vidíte tu idilku?

Dijon ach Dijon.....zase jsem umírala smíchy nad Bobkovými(však on se dotyčný/á pozná:-)historkami "mimochodem z Brna", pD furt prudí a v Trois coups mají nový sirup coquellicot! SciPo vypadalo zvenku pěkně, zajímavý, že po Dijonu se stýská, ale dovnitř už mě to tam tak netáhlo. Jednu velkou hromadnou omluvu všem těm, co jsem je vidět chtěla, ale časově to nezvládla a taky těm, kterým jsem se měla věnovat víc. Není všem dnům konec však se mě jen tak lehce nezbavíte!!!!

Jinak, no jinak jako v Seventh heaven: Francouzská lednička plná dobrot, resto Savoyard, marrons chauds au ciné, Sex and the city sous la couette rouge, co víc si přát? Ale to bych nebyla já, aby v tom nebyl nějaký zádrhel, resp.momentálni zaostalost; předtavte si, že vám maminka už čtrnáct dní balí krosnu-kupuje všechny možné kosmetické přípravky, bez kterých se dcérenka proste NEMŮŽE obejít, peče štrůdl a dokonce koupí i světlo na kolo, aby se předešlo dalším nehodám. Pak dobrovolně opustí ochutnávku italských vín(!), cupitá na Florenc předat řidiči Eurolines ten skvost a co drahá dcérenka neprovede??? Splete si nádraží!!! A po půl hodině mrznutí na špatném místě vzbudí celou rodinu, aby pokazila náladu i jim. Nemluvě o tom, že mimo sebe připravila nuit blanche a mrznutí na špatném nádraží ještě někomu jinému. A pak mějte děti...

Nakonec Paris; Pažíž je Pažíž, ale vyhlašuju hromadný bojový pochod na pošahané Francouzské stávkaře. Hodinu a půl tgv-cca 300km a to samý z Gare de Lyon k Olze,cesta která normálně 20min, nepotěší že? Hlavně bych jim nechala zaplatit toho taxíka, kterýho jsem si musela vzít,abych se vůbec měla jak dostat na letiště. Ještě že ti Francouzi mají dobrý sýry, crème de marron a marron glacés ( do smrti budu Maxovi děkovat, že mi je jednou po obědě vnutil), jinak by se z nich člověk asi zbláznil. Pocuchané nervy mi taky uklidnilo d´abord Beaujolais nouveau (kdo je motivovaný půlka láhve by ještě měla být u Olgy v ledničce), ensuite Znovín na České ambasádě s krásným výhledem na Eiffelovky a nakonec jsem to završila no name bílým na jazzovém večeru v Českém centru. Btw kdo se chce vrátit do ranného dětství a dát si chleba s máslem, šunkou a sýrem, jako od maminky na svačinku, tak se tam určitě jednou vydejte, Alička vám ho ráda namaže.

Tímto děkuji všem, I´ll be back soon:-)