Celarůžová forever???

Název na blog skvělý, ale zůstanu tím pádem navždy zapsaná jako růžová?

Kam mi pamět sahá, tak jsem nikdy neměla garderóbu tak růžovou. Pastelový barvy byly vždy dominantní, moc černý, tmavě modrý jsem nikdy nenosila. Ale na druhou stranu na podzim se vždy zblázním do hnědý, béžový a tak, na jaro mám přichystaný pár červeno-bílých outfitů. Přesto dárečky (za všechny moc děkuju, byla jsem z nich nadšená!!!) byly letos v trendu mé růžové stránky osobnosti: růžová taška na notebook, růžová šála, bijoux a dokonce růžový skládací deštník s volánkama.

Ve finále všechno mi to ladí a nebudu popírat, že bych se o to nesnažila. Ale sluší mi ta růžová vůbec? Kdy jí ale jindy nosit? Těžko si ve čtyřicítce na sebe vezmu jahůdkový kabát a ještě víc růžové kozačky- to bych vypadala jak prdlice a blbka dohromady, a to je podle mého tatínka nejhorší kombinace. Není tedy načase trochu barevně zpestřit šatník dokud nebude moc pozdě???

Kulinářské cestování

Tak teď jen o jídle:-)Olga si ráda počte, Majka by to okomentovala, že jsem to celá já. Spát, dobře jíst, dobře popít(a ješte možná něco, ale to se sem nehodí)- to jsou moje životní potěšení, jen nevím, jak bych je seřadila.

Takže na cestách jsem se moc dobře nevyspala, bohužel. Ale zas si nemůžu stěžovat: u Danky ve Warwicku (která mimochodem bydlí se 4 chlapama v baráčku-snad ji nevadí, že to tady takhle šířím, ale jelikož tenhle blog nečte, tak se to k ní ani nedostane, pač vy jí to neřeknete!!!Samozřejmě ti co ji znají)mi čerstvě ustlal ve své posteli (samozřejmě bez svojí přítomnosti) její spolubydlící. U Lindy na koleji už to šlo na "ruský"(prý se tomu tak říká, ale mamka to zamlada prý s kamarádkama taky praktikovala, když nebylo placu) způsob, to znamená se Slovenkou na jednolůžku na štorc: no prostě hlavy k nohám.Sestřenice v Birminghamu má francouzskou postel(pro jeden a půl člověka) stejně tak jako slovenská kamarádka v Granadě, ale na rozdíl od ní teplo v pokoji. Kdo říká že v Andaluzii je teplo, tak ať si tam zajede do bytu bez ústředního topení v zimě-kláda jako sviňa. No jo my panelákový děti....A ze studenýho pokoje v Granadě jsem přešla do o něco míň studenýho pokoje v Dijonu. Tam mi to ale bylo jedno...

Dobře pít (ano přiznávám bez mučení že začínám mít francouzský návyky) o to jsem taky nepřišla. Ovšem v sedmém nebi jsem byla v Granadě prosím. A teď přichází ta fameuse transition....non seulement mais aussi....neboli nejenom jsem dobře pila, ale i jedla. A to zadarmo! Granada jako jediné město dává k pitím tapas( chuťky, jednohubky, někde i ve velikosti předkrmu) gratis. Výběr je veliký- já jsem si velice oblíbila tinto de verano(červený s limonádou-něco jako naše houba, jen to víno není krabičák)s patata asada, což je zapečená brambora se sýrem a majonézou. Velice výživné! To vše za 1.5 eura v nejlevnějších barech a tapas, ale nad 2 eura to většinou nejde.Takže od středy do neděle jsem v Granadě nevynechala ani jednu příležitost se nacpat po 22h. Jojo povánoční dietka vzala rychle za své a mučení s Olgou Šípkovou při Buďte fit s Českou televizí jakbysmet. A to jsem měla zaděláno na žraloka:-(

Konečně k věci-k těm dobrotám. V Anglii na nic extra nečekejte, ale ve Španělsku si určitě dejte churros. Jsou to takové čerstvě smažené koblížky, no prostě to vypadá takhle:
s horkou hustou čokoládou je to úplně supr, hned jdu zjistit na googlu recept. Don´t miss jamón serrano, mňam, mňam.

No a pak domácí strava ve Francouzské rodině-raclette, dortík k narozeninám, všechny ty sýry(zas jsem vypadala jak největší žrout, nabídka na smradlavý sýr napatlaný na čerstvou křupavou bagetu se prostě odmítnout nedá). A není nad francouzské cukrářské vyrobky-flan aux prunes, jahodový koláčík, citrónový koláčík....a nakonec můj oblíbený mandlový croissant. To už po žraloku nebylo ani památky.

A teď jsem zas na salátcích, co z toho člověk, ze života bez dobrého jídla a vína, má???

Kulturní šok

St Andrews je bílé město, ať mi nikdo netvrdí, že Univerzita nemá žadnou skrytou rasistickou politiku, školným to být nemůže, to je prý všude stejný, nějak ty studenty vybírat musí.

Už na letišti to bilo do očí: samé zahalené slečny, boty na štaflích k tomu tradiční široké kalhoty v co nejkýčovitějších barvách, s sebou spoustu krabic (btw nechápu, kde berou na tohle stěhování národu, všechny aerolinky jsou vydřiduši a stěhovat do Pákistánu mikrovlnku babičce musí stát majlant). Přítel s plnovousem, zase široký kalhoty doladěný mikinou Nike či Mike? Bizarní mix tradicí a mekáčskýho stylu bytí.

Na předměstí se anglicky ani snad nemluví, Poláci a Češi si pronajímají domečky v Pákistánských čtvrtích a sestřenice vás nechce pustit v deset večer hromadnou dopravou pač je to nebezpečný. Jako zvířátko v zoo se cítíte i mezi "pravými"Angličanmi na diskošce, kterou trefně pojmenovali The Snobs a kde trsáte v minisukni jako správná holka z Východu na vypalovačky typu Helenka Vondráčičková akorát v britským a modernějsím hábitu. A ani White Stripes vám nezahrajou. Každopádně paříte jak o život, i když se na vás holky pohoršeně dívájí, pač nehoupete decentně bokama na vysokých podpatcích, a chlapi fascinovaně hledí, že takhe se dá tancovat.

V 5% menšině byly holky z Východu i na studentské párty ve Warwicku. Tam je školný zatraceně drahý a prý se rodiny Pákistánců a Indů doživotně zadlužují, aby se potomci mohli vrátit s Britským diplomem. A krom otravných kontrol na letišti, mě prohmatávala jedna slečna i před vstupem na onu studentskou párty. Takže pokus protlačit martini s kolou v půllitrovkách,pod šálou v kabelce snad poprvé nevyšel. Někdy se to Čecháčství nevyplácí.

No nic, pro dnešek vše, jdu si dát duomox a vyspat se allespoň těch osm hodin do další dávky. Vstávat v sedm=nasrat.

Cestovatelský deníček

Milý deníčku,

...proč si vlastně něco takového nepíšu? O to snažší by teď bylo vystihnout ty nejlepší a hlavně zábavný okamžiky výletu po Evropě. Ale jen nadšence by bavilo psát něco na koleni v autobuse,když si může dát šlofíka.

Jak to všechno popsat, asi nepotlačím svoji náturu a půjdu na to metodologicky. Jenže jak to seskupit? Podle zemí? Podle témat? Podle čeho sakra????

Tak asi z toho udělám příběh na pokračováni podle české metody plácání páty přes devátý, co mě dřív napadne...

Nespoléhejte na to, že ostatní budou mít foťák: i malá Maďarka, co vám s neustálým focením lezla o prázdninách na nervy zapomene dobít baterky, sestřenice ho poleje alkoholem, Slovenka ho má též rozbitý, takže ve finále žádná nová Facebook profile foto a žádná nová alba na chlubení, při kterých by Fb pseudo kamarádi zelenali žárlivostí, kamarádi co na Fb jsou, mohli dávat komentáře a maminky a babičky mohly mapovat cesty dcérenky.

Nespoléhejte na nedochvilnost Španělů, hlavně o půl šesté ráno, když čekáte na bus na letiště. Cliché by vás mohlo stát víc než mých 22 eur, Granada je v podstatě ješte levný město.

Nespoléhejte na upřímnost a dobrou vůli taxikářů načerno, oberou vás do posledního centu a kvůli těm pár librám, by vás klidně i přejeli. To be continued...

A hlavně nespoléhejte, že přijedete zdraví, když odjíždíte s nepěkným kašlem. A když potřebjete diagnostikovat nemoc, ozvěte se miss Pseudointelektuálce. Ano, zánět průdušek může být i bez teplot, stačilo jí jedno zachrchlání, kdežto medikovi z Dundee půl hodiny a to si mě ani neposlechl!!!

Ano, "zase" nemocná, k tomu skoro bez fotek, ale i tak to stálo za to, však se ještě dočtete.